Krnovská synagoga jako jedna z mála přežila řádění nacistů

Architekt svůj profesní i osobní život těsně sepjal právě s Krnovem, kde se narodil v roce 1844 a 1910 i zemřel, stejně tak zde najdeme desítky domů, na jejichž vzniku se podílel. Šel s dobovými trendy a na vlastní vyhraněnost si nepotrpěl. Pokud byly trendem historizující slohy neorenesance nebo novobaroka, tak navrhoval domy v jejich stylu, s příchodem secese se rychle adaptoval na originální sloh míchající různé podněty až do bizarních tvarů.

Nádhernou stopou jeho secesní tvorby je fara u kostela sv. Martina. Zároveň jde o poslední dílo dokončené až v roce, kdy zemřel. Jeho nejvýznamnějšími díly jsou především vily pro členy rodiny Larischů. Podnikatelský rod, jenž společně s rostoucím bohatstvím postupoval i po žebříčku šlechtických rodů Rakouska-Uherska, si nechal u Latzela navrhnout hned několik vil právě v Krnově.

Z dnešního pohledu je mimořádně zajímavá krnovská synagoga. Dostavěna byla v roce 1872 a Latzel ji navrhl v historizujícím novorománském stylu. Interiér byl vyzdoben v duchu dobové fascinace orientálními vzory v maurském stylu. Odkazoval tak na osud sefardských Židů.

Dobovou atmosféru v mnohonárodnostní monarchii dokreslovalo slavnostní zasvěcení synagogy. Na poměry provinčního městečka šlo o velkou událost, a kromě významných politiků a osobností města se jí účastnili také představitelé místní katolické i protestantské církve. Na stavbu sumou 500 zlatých osobně přispěl i císař František Josef.

Úplně jiná situace nastala po obsazení českého pohraničí německou armádou v důsledku mnichovského diktátu. Bohoslužby v krnovské synagoze skončily a stavbu jen těsně minul osud desítek jiných židovských modliteben v českých zemích, které nacisté vypálili, jako například v Olomouci. Později právě z Olomouce byly do Krnova převezeny tamější lavice, které jsou společně s několika okny jedinými dochovanými předměty z monumentální stavby v hanácké metropoli.

Za záchranou synagogy v Krnově stála nepravděpodobná náhoda. Poté, co se přestala používat k bohoslužebným účelům, budovu začala používat přidružená organizace NSDAP zvaná Nacionálně-socialistická péče o blaho lidu (zkratka N.S.V.). Díky tomu se protáhlo vyklízení vybavení této organizace a když se v listopadu 1938 vypalovaly synagogy napříč celou německou říší, v případě Krnova došlo k odkladu.

Náhradou byla vypálena obřadní síň židovského hřbitova, a dokonce některé dobové noviny psaly o vypálení synagogy v Krnově, ke kterému však ve skutečnosti nedošlo. Možná i to měl být zastírací manévr, aby si přeživší synagogy nepovšiml nějaký horlivý nacista z širšího okolí.

Synagoga pak sloužila jako okresní archiv a přežila i řádění komunistické moci po roce 1948, kdy podle údajů Židovského muzea v Praze bylo zbořeno v českých zemích ještě větší množství synagog než v časech německé nadvlády.