Úterý 28. 4. 2026 | Svátek má Vlastislav
Dnes, 11:55
20. století nepřineslo jen dvě tragické světové války, ale stalo se charakteristické ještě jednou činností, a to výstavbou přehrad. Výjimečným dílem je přehrada s pitnou vodou Šance, jejíž výstavbě musela uhnout podstatná část obce Staré Hamry.
Svůj název obec získala podle výrobní činnosti, která byla pro horskou osadu typická. Vodní síly z řeky Ostravice zde poháněly „protoprůmyslová“ kladiva neboli hamry. Právě voda se však pro Staré Hamry stala osudnou.
Technologický rozvoj 19. a 20. století následovala i demografická revoluce. Dlouhá staletí rostl počet světové populace jen mírně a byl tlumen nedostatkem potravin nebo rozsáhlými epidemiemi nakažlivých nemocí. Jedním z důsledků průmyslové revoluce byl příchod dusíkatých hnojiv a mechanizace zemědělství, a až tyto revoluční objevy dokázaly zajistit lidstvu dostatek potravin.
V medicíně pak obdobnou revoluci způsobil rozvoj očkování nebo po 2. světové válce objev antibiotik. Důsledkem byl takřka exponenciální růst lidské populace. S tím pak stoupala i potřeba dostupné vody, obzvláště ve městech, kde přestávala stačit voda z místních řek a studní, jak svou dostupností, tak z hygienických důvodů.
Zásadní vliv na potřebu vody pak měl ještě jeden, čím dál populárnější vynález: splachovací záchod. Ve 20. století se tak rozjela výstavba přehrad za účelem zásobování městských sídel vodou. Ideálním místem pro výstavbu přehrady jsou hluboká údolí, jimiž protékají řeky, které se dají přehradit.
Nevyhnutelně se u takových řek nacházejí vesnice, které se právě kvůli dostupné vodě na jejich březích zakládaly. Výstavba přehrady tak vyžadovala zatopení těchto obcí. První z nich byl Bítov při stavbě Vranovské přehrady na přelomu 20. a 30. let.
Podobný osud pak potkal i Staré Hamry; horská vesnice však měla svá specifika. Nešlo totiž o typickou vísku koncentrovanou kolem vodního toku a vytvářející lány za jednotlivými staveními, ale o sdružení několika osad rozesetých široko daleko po beskydských svazích. Kromě hamrů se místní věnovali také pastevectví nebo dřevorubectví a dalším činnostem typickým pro horské vesnice.
Zatopená tak byla „jen“ centrální část Starých Hamrů, z níž se sice musela vystěhovat polovina obyvatel vesnice, ale např. po zmíněném Bítově zbyl jenom hřbitov. Velkou ztrátou byla i lokální trať, což odpovídá na otázku, proč je v Ostravici železniční dráha tak nepřirozeně utnutá. Ze současné konečné pod Lysou horou sice dráha vedla jen do Starých Hamrů (respektive do Bílé, jež byla původně součástí katastru Ostravice), ale než projela všechny části vesnice, ujela přes 13 kilometrů a stavěla v šesti zastávkách.
Lokálka sloužila k přepravě dřeva, ale byla mimořádně oblíbená u turistů, kteří o ní šířili legendy jako o nejhezčí trati Česka. S dokončením přehrady Šance v roce 1969 však byla napsána i ouvertura pro jednu z řady zaniklých železničních tras; do Bílé se přitom poslední vlak vypravil v roce 1965 a pak byla zahájena demontáž trati. Její nezatopené části jsou však pozorovatelné dodnes, nicméně příroda stopy po výdobytku průmyslové techniky zahlazuje velmi rychle.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
