Pondělí 1. 6. 2026 | Svátek má Laura
Dnes, 12:00
Jeseníky byly domovem mnoha zapomenutých osobností Slezska. Patří mezi ně i Victor Heeger. Učitel, spisovatel, politik, vášnivý lovec, divadelník a také jeden z prvních propagátorů lyžování u nás.Člověk tolika zájmů, že by si nezadal ani s Járou Cimrmanem.
Viktor Heeger se narodil roku 1858 v Cukmantlu, uprostřed jesenických hor. Pokud vám toto město nic neříká, je to proto, že ho dnes na mapě najdete pod českým názvem Zlaté Hory. Jeho dětství nebylo zrovna šťastné, když mu bylo šest let, otec tragicky zemřel a o tři roky později přišel i o matku. Victor Heeger se tak neustále stěhoval – Opava, Heřmanice, Bruntál. Díky tomu ale poznal celý kraj a náturu lidí žijících v pohraničí, čehož později využil při psaní svých literárních děl.
Po studiích na reálném gymnáziu nastoupil Heeger jako učitel v Bruntále. Jeho práce však nekončila u mluvení za katedrou. Pomáhal chudým dětem, organizoval charitativní sbírky a vedl žáky k tomu, aby si pomoc zasloužili drobnou prací. Na tehdejší dobu to byl rozhodně neobvyklý přístup. A rozhodně to nebyla jediná Heegerova neobvyklá záliba.
Dnes jsou Jeseníky rájem běžkařů a lyžařů, ale v 80. letech 19. století představovaly lyže pro většinu tuzemských obyvatel exotický dopravní prostředek, o kterém se mohli dočíst leda tak v novinách. Tak se o nich dozvěděl i Heeger. Narozdíl od ostatních ale vyvinul nemalé úsilí, aby lyže získal. Nakonec si nechal jeden pár zaslat až z norského Osla. Dorazily však pouze lyže. Lyžařské hole musel podle Heegerova nákresu vyrobit místní stolař.
Heeger si pro své první krůčky nevybral žádné skryté údolí. Jako správný excentrik popadl novátorský dopravní prostředek a vyrazil s ním na mírný svah v parku hned vedle Bruntálského zámku. Vážený pan učitel se dobrovolně přivázal k dřevěným prknům a s pomocí tyče se klouzal po sněhu v samotném centru města.
To, co zpočátku vypadalo jako podivínství, se však rychle stalo módním trendem a Heeger stanul v jeho čele. Mimo jiné spoluzaložil Moravskoslezský spolek lyžařů a pomohl lyžování v regionu etablovat desítky let předtím, než se z něj stal masový sport. Lyžování ale nebylo jeho jedinou zimní radovánkou, mimo jiné se věnoval také horské turistice. Jeho příchylnost k horám se však projevila na jeho zdraví. Onemocnění hrtanu ho nakonec stálo i místo učitele. Na druhou stranu ho to popostrčilo k činnosti, která ho proslavila nejvíce – psaní knih, divadelních her a novinových článků. Aby se perem dokázal uživit, musel se přestěhovat do Brna, kde se začal i více angažovat v politice.
Heeger koncem 19. století do Německé nacionální strany a v roce 1897 se stal se poslancem Říšské rady ve Vídni. Šlo o dobu hlubokých národnostních sporů a Heeger byl hlasitým zastáncem německé národnosti. Často se pouštěl do nejrůznějších hádek a půtek a to nejen slovních. Na jednoho kolegu poslance dokonce šel ozbrojen prknem. Kvůli oslavným slovům na adresu německého kancléře Bismarcka byl obžalován za pobuřování. I ve vysoké politice si však dokázal zachovat svůj pověstný smysl pro provokaci a ironii. Při jedné z parlamentních schůzí bylo nutné před hlasováním provést prezenci poslanců.
Když vyvolali Heegerovo jméno, odpověděl do ticha vídeňského parlamentu hlasitým českým: „Zde!“ Tento krok vyvolal obrovské pozdvižení. Bylo to typicky heegerovské gesto – drzé, vtipné a naprosto nečekané. Chtěl tím s nadsázkou demonstrovat, že ačkoliv je zarytým obhájcem němců, byl zvolen v Koruně české a zastupuje specifické zájmy obyvatel rakouského Slezska. V politické aréně ale dlouho nevydržel. Po několika letech poslanecký mandát složil a vrátil se k tomu, co miloval nejvíce – k literatuře, divadlu a práci s lidmi.
Heegerův patriotismus se nejvýrazněji promítl do jeho tvorby. Svá nejlepší díla psal v původním slezském dialektu němčiny. Dnes by to působilo podobně, jako kdyby někdo vydal celostátní bestseller napsaný v ostravštině. Právě nářečí však dodávalo jeho textům neopakovatelnou autentičnost. Na Rejvízu založil lidové divadlo, pro které sám psal komedie inspirované drsným životem v horách. Jeho veřejná autorská čtení, „Heegerovy večery“, se stala kulturním hitem tehdejšího Slezska.
Vyhlášení Československa Heeger rozhodně nepřivítal. V roce 1920 se uchýlil do ústrání milovaných hor a usadil se v domě zvaném Koppenhaus pod Biskupskou kupou. Právě zde vznikaly jeho populární novinové fejetony tzv. Koppenbriefe. Přes pokročilý věk neztrácel chuť do života a našel si novou životní partnerku – vnučku světoznámého léčitele Vincence Priessnitze. Kvůli zhoršujícímu se zdraví však musel vrátit do Opavy, kde v roce 1935 zemřel. Pohřben je na opavském městském hřbitově pod monumentálním náhrobkem, který vytvořil významný slezský sochař Engelbert Kaps.
Po druhé světové válce a následném odsunu německého obyvatelstva většina Heegerových pomníků, pamětních desek i knih z jesenické krajiny zmizela. V divoké poválečné atmosféře byly vnímány výhradně jako symboly německého nacionalismu. Dnes jeho jméno připomíná především Heegerova vyhlídka na svahu Biskupské kupy u Zlatých Hor.
Středa, 22. dubna 2026, 17:51
První polovinu 20. století doprovázel spor Československa a Polska o území Těšínska. Vyvrcholil podílem Polska na tragédii kolem mnichovské zrady, která je dnes dobře známou předehrou k vraždění během druhé světové války.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
