Zámek na golfovém hřišti. Barokní skvost v Kravařích změnila válka i 90. léta

Kravaře jsou spojeny nejen svým jménem, ale třeba i znakem města s jedním z nejvýznamnějších středověkých rodů, pány z Kravař (původně si říkali Benešovicové). Zásadní kapitoly historie zámku se však psaly až po éře mocných šlechticů. Kravaře se datují od své první zmínky v roce 1224, kde však stálo původní sídlo (tvrz či hrad) rodu, není známo. 

V urbáři z roku 1553 se hovoří o tvrzi, která již stála tam, kde dnes narazíme na zámek, ovšem šlo o jinou stavbu. Dcera alchymisty Michala Sendivoje, svého času sloužícího na dvoře Rudolfa II., po něm tvrz zdědila, a když se provdala za Jakuba Eichendorffa, svým způsobem narýsovala cestu k barokní přestavbě tvrze. K ní došlo ve 20. letech 18. století pod taktovkou Jana Rudolfa Eichendorffa.

HistoričkaOpava nakrátko centrem Evropy. V roce 1820 hostila významný kongres

Eichendorffové na zámku sídlili a taky stáli za výstavbou vzácné barokní kaple, která je typickým zosobněním barokní estetiky naplněné barvami a která na návštěvníka přenáší až mystický dojem.

Nicméně žádný strom neroste do nebe a Eichendorffové se zadlužili, honosný zámek museli prodat a přestěhovat se do Lubowic (dnes v Polsku, tehdy stejně jako Kravaře součástí Pruska). Zámek pak vlastnili Schaffgotschové (německý rod, jenž přesídlil do českých zemí), hrabě Rudzinski a posledním soukromým vlastníkem byl český Němec Felix Luschka.

Zasedal v prvorepublikovém parlamentu za německé křesťanské sociály, stavěl se za spravedlivé soužití Čechů a Němců v Československu, podpořil ve volbách roku 1935 Edvarda Beneše, aby před rokem 1938 přešel k Sudetoněmecké straně (tzv. henleinovci). Po válce byl vysídlen, v západním Německu pak pracoval jako ministerský úředník a v roce 1953 se pokoušel oživit svou politickou kariéru kandidaturou do zemského sněmu Bádenska-Württemberska. 

HistoričkaBelgický podnikatel v Ostravě. Gobiet zažil pohádkové bohatství i pád

To už zámek přešel do vlastnictví státu. Ještě za první republiky zde vznikla hospodářská škola, ještě větší dopad na zámek měla 2. světová válka. Ostravská operace sovětských vojsk znamenala bombardování zámku, během něhož byly zničeny barokní interiéry. Jedinou nezasaženou částí byla kaple s obrazem Archanděla Michaela, jak poráží ďábelské síly, od Josefa Sterna.

Vzhledem k tomu, že se zámek nacházel v místě nejvýznamnějších bojů sovětské armády na našem území (v Praze Němci kapitulovali do rukou zástupců českého povstání), byl opraven a vznikla v něm expozice Ostravské operace, poplatná dobové ideologii a vyzdvihování role SSSR při porážce nacismu. Nicméně památku tento záměr ušetřil osudu celé řady dalších zámků, kdy byly mimořádné architektonické památky devastovány během využívání pro zemědělská družstva apod.

Blíže své historii se dostal zámek až ve svobodných poměrech, kdy zde vznikla expozice zaměřená na barokní éru a etnografii regionu. Na okolí zámku se podepsal i duch doby 90. let, kdy část původně francouzského zámeckého parku byla přeměněna na golfové hřiště.