Symbolicky poslední vozík černého uhlí vyvezli horníci 27. února 2021 z karvinského Dolu ČSA, který patřil společnosti OKD. Těsně před ním skončil provoz také v dalším karvinském Dole Darkov. Důvodem postupného uzavírání dolů byla skutečnost, že se v nich těžba ekonomicky již nevyplácela. Těžba v Dole ČSA začala v polovině 19. století. Vlastníkem OKD je prostřednictvím společnosti Prisko stát.

Šestnácté století představovalo pro evropské mocnosti „Zlaté století“. Zatímco Španělské království zlato ve velkém dováželo z Latinské Ameriky, Nizozemsko ho hromadilo pomocí zámořského obchodu. Habsburkové vládnoucí českému království takové štěstí neměli. Finanční situaci nepomáhaly ani excentrické záliby Rudolfa II., a tak nebylo divu, že na jeho dvoře bylo místo i pro alchymisty slibující bájnou transmutaci kovů. V tomto kontextu se prosadil polský šlechtic Michal Sendivoj, jehož působení na pomezí alchymistické tradice a empirického výzkumu zásadně ovlivnilo tehdejší chápání chemických procesů.

Před 105 lety se v Moravské Ostravě poprvé otevřely dveře první české obecní veřejné knihovny a čítárny. Z nenápadného začátku s devatenácti návštěvníky v první den se postupně stala druhá největší městská knihovna v Československu. Dnes její tradici nese Knihovna města Ostravy.

Nový Jičín je známým městem výroby klobouků. Za tímto specifikem stojí v prvé řadě německý rod Hückelů, který ve městě začal jako součást kloboučnického cechu, aby tady v průběhu 19. století vybudoval největší továrnu na klobouky v celé monarchii a časem začal exportovat své produkty po celém světě.

Nový Jičín uspěl v krajském kole soutěže Historické město roku 2025. Porota ocenila především dlouhodobou péči o památkovou rezervaci, obnovu historických budov i úpravy veřejného prostoru. Zaujala ji také nově zpřístupněná kostelní věž, která nabízí netradiční pohled na centrum města.

Městečko na úpatí beskydských vrcholků mělo ambice stát se centrem řídce osídlené oblasti, což se úplně nepodařilo, ale doposud se v jeho okolí nacházejí relikty po dvou opevněních. Podívat se po stopách jejich tajemné historie může být inspirací na příjemný nedělní výlet.

Když na jaře roku 1945 dopadly během osvobozujících bojů na Krnov bomby, patřil kostel na Mariánském Poli k těm, které utrpěly největší škody. Leckdo by si mohl říct, že takové poškození pro chrám stojící nad Krnovem znamená definitivní konec. Nebylo to však poprvé a ani naposledy, kdy toto poutní místo čelilo zkáze. Kostel Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení svatého Kříže tyčící se na kopci Cvilíně přetrval všechny nástrahy, které mu nachystaly dějiny. Historie se tu doslova otiskla do kamene.

Moravskoslezský kraj, jak už název sám napovídá, se nachází na hranici dvou historických zemí. Už od vrcholného středověku se však region propojil pod značkou Koruna česká. Východní část však stále zůstala na hranici nejen s dnešním Polskem, ale také Uhrami. Hranice mezi královstvími se tak stala příležitostí k pašování.

Osoblaha je malé město v severním Slezsku, poprvé doložené ve 13. století jako významný trhový a správní bod při obchodní stezce mezi Moravou a Slezskem. Je součástí majetku olomouckého biskupství a patři mezi tzv. Moravské enklávy ve Slezsku. V poslední době bylo o Osoblaze slyšet v souvislosti se zrušením poslední úzkorozchodné trati u nás. Nás ale teď bude zajímat děkanský kostel zasvěcený sv. Máří Magdaléně. Ten vznikl už ve 3. čtvrtině 13. století a náležel k nejvýznamnějším raně gotickým stavbám u nás.

V 16. století Krnovsko patřilo Hohenzollernům, rodu, který postavil svůj vzestup na službě českým králům, aby na konci 19. století sjednotil rozdrobené Německo a otevřel stavidla 1. světové války. Jednou z důležitých držav rodu bylo právě i slezské město.