Proč hynou labutě? Vysoká úmrtnost je běžná, někdy za ni ale může člověk
Ve volné přírodě je úmrtnost mláďat labutí běžná a přirozená, způsobuje ji například rušení hnízd, nemoci, ale i přikrmování. Problém nastává jinde. Pokud k mortalitě dochází v důsledku lidské činnosti, je potřeba to řešit, říká ornitolog Jan Havlíček.
Všímáte si častějšího úhynů mladých labutí, případně neúspěšného hnízdění? Proč k tomu dochází, když jde na první pohled o silný a přizpůsobivý druh? Důvodů může být hned několik a příroda v tom hraje jen jednu z rolí.
Příčin je více
Úhyn labutí může být způsoben nemocemi, nepříznivým počasím nebo útoky predátorů. „Máme zaznamenanou například predaci vajec na hnízdě divokými prasaty, opakovaně se objevují nepotvrzené zprávy o cíleném rušení hnízdění jinými zájmovými skupinami obyvatel, neboť labutě útočí na kachňata a ubírají potravu jim i rybám,“ popisuje redakci Drbny ornitolog Jan Havlíček a dodává, že i když se jedná o nepotvrzené domněnky, v minulosti k podobným případům docházelo.
Samice labutí začínají hnízdit přibližně ve třetím roce života. V příznivých podmínkách mohou hnízdit každoročně a dožít se i dvaceti let. „Pro zjednodušení tedy uvažujme, že se za život pokusí zahnízdit nejméně desetkrát a průměrně snese šest vajec,“ vysvětluje Jan Havlíček. Přesto se ne všechna mláďata dožijí dospělosti.
Vysoká úmrtnost labutích mláďat je v přírodě běžná. Zhruba pětina párů přijde o vejce ještě před vylíhnutím, a jen asi 35 % párů úspěšně odchová všechna mláďata. Přestože samice může za život vyvést až čtyřicet mláďat, pro udržení populace je potřeba, aby alespoň dvě z nich přežila do dospělosti a dále se rozmnožila.
Největší ztráty nastávají během prvního roku života, kdy podle některých zahraničních studií může uhynout více než 50 % mláďat.
Kdy je na vině člověk?
Když však k úhynům dochází kvůli lidské činnosti, je potřeba zasáhnout. Labutě často umírají kvůli nárazům do drátů vysokého napětí, mohou se poranit o rybářské háčky, nebo se zamotají do vlasců. V některých případech za zhoršený zdravotní stav mláďat může i přikrmování lidmi.
Problémem může být také přikrmování labutí v době hnízdění, protože ty pak upřednostňují podávanou potravu před tou přirozenou. Důsledkem je horší kondice mláďat, popřípadě až nevratné růstové vady, kdy je v podstatě jediným řešením utracení takových jedinců.
Labuť velká není původním druhem naší přírody. Její početní stavy i přes vysokou úmrtnost mláďat v posledních desetiletích mírně rostou, a tak labutě začínají vykazovat znaky invazního druhu. Kromě ničení pobřežní vegetace jsou dokonce problémem škody na zemědělských plodinách. Navíc, jak doplňuje ornitolog Jan Havlíček, jsou labutě velmi teritoriální. „Jde o agresivní druh, který z lokalit vytlačuje naše původní druhy, i skrze útoky na hnízdící ptáky a jejich mláďata.“
