Před 57 lety začala okupace. Do Ostravy dorazily tanky ve dvě v noci

Během několika hodin obsadila vojska států Varšavské smlouvy klíčová města i strategické body v celé zemi. Tím byla násilně ukončena naděje pražského jara, které slibovalo „socialismus s lidskou tváří“.

Invaze, krycím jménem Dunaj, se účastnila vojska Sovětského svazu, Polska, Maďarska a Bulharska. Jednotky Německé demokratické republiky sice zůstaly na hranicích, ale připraveny byly také. Už během prvních dní okupace zemřelo téměř šedesát československých občanů.

Ostrava pod pásy tanků

Do Ostravy dorazily okupační jednotky krátce po druhé hodině ranní. Město obsadila 24. Samaro-Uljanovská motostřelecká divize, vedená generálmajorem Grigorijem Petrovičem Jaškinem, přezdívaná Železná. Sovětská armáda rychle zaujala pozice u Nové radnice, před velkými podniky i na letišti v Mošnově.

Od časného rána se v ulicích objevovaly tisíce lidí. Horníci, hutníci, zaměstnanci podniků, ale také studenti a mládež. Z okrajových čtvrtí přijížděli na improvizovaných korbách nákladních aut, aby se připojili k protestům v centru města.

Demonstranti nesli státní vlajky a transparenty s hesly proti okupaci. Ulice tak zaplavily nápisy a plakáty hlásající „Otec osvoboditel, syn okupant“, „Svobodu republice!“ nebo „Ivane, vem si sluhy a táhni domů“.

Přítomnost těžké vojenské techniky paralyzovala dopravu, zastavila se těžba a narušen byl i provoz městské hromadné dopravy. Tanky před Novou radnicí několikrát nebezpečně najížděly do davu.

„Přál bych si, abychom znovu nezažili dobu, kdy tudy budou jezdit ruské tanky," poznamenal pamětník Petr Feld.

Když obyvatelé začali strhávat směrové tabule a ukazatele, sovětské velení vyhrožovalo střelbou. Generál Jaškin dal Ostravě ultimátum, že pokud nebude obnoven „pořádek“, začne armáda zasahovat násilím. Po dohodách s představiteli města se podařilo dosáhnout přesunu zlomku techniky do okrajových částí města.

Silný odpor vůči invazi projevili i novináři a rozhlasoví a televizní pracovníci. Ostravské studio rozhlasu i televize zahájilo improvizované vysílání, které se stalo symbolem odporu s výraznými tvářemi moderátorů Lubora Tokoše a Luďka Eliáše.

Konec nadějí

Ostravané vyjádřili nesouhlas také generální stávkou 23. srpna, ke které se připojila drtivá většina podniků a úřadů. Protiokupační postoje přijala i městská rada, organizace Národní fronty, a dokonce i regionální vedení KSČ.

I přes tuto odhodlanost se situace po návratu československých představitelů z Moskvy 26. srpna nezměnila. Takzvaný moskevský protokol, který museli českoslovenští představitelé v Moskvě podepsat, prakticky legalizoval pobyt sovětských vojsk na našem území.

Následovalo období, které vyústilo v normalizaci. Čistky v KSČ, spojené s výměnou legitimací v roce 1970, odstranily všechny zastánce obrodného procesu. Pražské jaro tak bylo definitivně pohřbeno a na dalších dvacet let se obnovila tvrdá kontrola společnosti, jež skončila až sametovou revolucí v roce 1989.