DRBNA HISTORIČKA: Malé Třeboňsko na Ostravsku. Jistebnické rybníky mají dlouhou historii

Rybníkářství napomohlo k rozvoji bohatství svého času dvou nejmocnějších českých rodů. Ať už šlo o Pernštejny ve východních Čechách nebo Rožmberky na jihu země, chov kaprů byl jednou z prvních podnikatelských činností, kterým se šlechta začala věnovat.

Soustava rybníků v Poodří naproti tomu není spojená s jedním významným šlechtickým rodem. Rybníky zde jsou přesto velmi staré a zásadním způsobem se zapsaly do historie regionu.

Název obce Jistebník je podle jedné z teorií spojen právě s rybníky. Jistebníci mohli být lidé usídlení v domcích v okolí rybníků a dohlížející na vodní toky, tzv. jistby. Jistebník by tak byl v rámci této teorie vesnicí pojmenovanou podle této profese, podobně jako v případě teorie známého medievisty Dušana Třeštíka o služebných vesnicích, které jsou pojmenovány podle služby, která se v nich vykonávala (Hrnčíře=vyráběly se zde hrnce). S jistotou to však nevíme.

Rybníky jsou doloženy v Poodří už v první polovině 15. století, ale pravděpodobně zde touto dobou fungovaly už řadu let. Stejně jako dnes i ve středověku a raném novověku utvářely krajinný ráz lokality. Je jasné, že jejich primární funkcí byl chov ryb, především kaprů, ale s rybniční soustavou se historicky pojily i vedlejší druhy hospodářské činnosti, které hrály v životě prostého člověka také poměrně výraznou roli.

Z břehů rybníků se sklízelo rákosí. Bez přístupu k moderním technologiím dneška bylo vše, co příroda v okolí bydliště poskytla, potenciálním zdrojem a lidé přírodu exploatovali v maximální možné míře. Rostlina typická pro vodní plochy sloužila jako střešní krytina, krmivo pro dobytek nebo jako náhradní palivo.

Hospodářsky se využívaly i stromy, které se vysazovaly na břehy hrází za účelem jejich zpevnění, ať už šlo o olše, akáty nebo vrby. Právě vrby byly typické pro využívání nejen jako palivo, ale také k proutkaření. Z ohebných prutů stromu se totiž daly vyrábět koše nebo ploty.

Zlatá éra rybníků zaznamenala první velkou trhlinu s příchodem třicetileté války. Rozsáhlý konflikt znamenal destrukci i pro rybníkářské podnikání. Po jeho konci se rybníky začaly obnovovat, ale mnohé už zanikly a nechaly po sobě už jen stopy v krajině, kterými mohly být právě aleje zmíněných stromů na bývalých hrázích, posléze využívaných často jako cesty.

Obnovování a následný zánik rybníků pak pokračovalo i dále v historii. Z podrobnějších pramenů 19. století pak víme, že kolem roku 1850 se v oblasti nacházela už jen cca polovina rybníků oproti záznamům v operátech stabilního katastru z počátku 19. století.

Dodnes mají rybníky nezpochybnitelný estetický význam v krajině, který přitahoval do Poodří řadu malířů (např. Bohumír Dvorský, Emil Přikryl nebo Aleš Kalivoda) a jejich kouzlo dnes láká početné turisty k procházkám.