Ostravští vědci odhalili místa s největším rizikem megasesuvů na Zemi

Vědci Tomáš Pánek a Michal Břežný z Katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty ve spolupráci s Oliverem Korupem z německé Postupimské univerzity pro své závěry využili zkoumání již známých a mimořádně ničivých megasesuvů. Pánek řekl, že megasesuvy vzniklé v minulosti se nacházejí v místech, která jsou v současnosti mnohdy hustě osídlená.

"Například druhé největší město v Nepálu Pokhara leží na akumulaci megasesuvu, který vznikl ve středověku. Podobně třeba bolívijský La Paz - jeho spodní část leží na akumulaci megasesuvu, kde neznáme stáří. Nebo do třetice megasesuvy v Alpách se nacházejí v údolích, která jsou dnes hustě osídlená a počet místních ještě zvyšuje velké množství turistů. Je tedy možno konstatovat, že mnohé urbanizované krajiny světa leží v blízkosti 'dávných' megasesuvů, a není tedy vyloučeno, že se zde může jejich výskyt opakovat," uvedl Tomáš Pánek.

Jak poznat, kde megasesuvy nastanou?

Upozornil ale, že opakování megasesuvu v úplně stejném místě je nepravděpodobné, protože takto velké sesuvy v podstatě v daném místě odstranily hmotu, která by ještě mohla spadnout. "Ale proč by nemohly vzniknout například někde kousek vedle? Jedním z výsledků studie je mimo jiné, že mnoho megasesuvů se vyskytuje například v rámci jednoho údolí, někdy jen pár kilometrů od sebe. Shlukují se. Studie tedy přispívá k poznání typů krajiny, kde by megasesuvy mohly v budoucnu nastat," doplnil Pánek.

Kdyby ten nejmenší ze sesuvů, jaký nastal v minulosti na územích nyní zkoumaných vědci, hypoteticky zasáhl například Beskydy, byly by jeho následky tragické. "I ten nejmenší sesuv z této (námi zkoumané) skupiny by znamenal, že by se velká část masivu Lysé hory uvolnila a zasypala úpatí Beskyd až po Frýdek-Místek. I z toho je patrné, jak tragické následky by měl podobný sesuv v kterékoliv hustě obydlené oblasti světa. Přitom je překvapivé, že rozšíření těchto obřích sesuvů na pevnině dosud nikdo systematicky nezmapoval," řekl Pánek.

Studie také poukazuje na to, že rozšíření megasesuvů není, na rozdíl od dřívějších předpokladů, ovlivněno strmostí svahů, typem hornin ani klimatem. Podle ostravských vědců víc rozhoduje typ reliéfu, v němž se odráží geologická historie dané krajiny.

Rozsah megasesuvů vědci vyjadřují v kubických metrech, kdy jeden kubický metr pro představu odpovídá přibližně velikosti domácí lednice. Megasesuvy dosahují objemu přesahujícího kubický kilometr, tedy zhruba miliardu pomyslných lednic. Takto obrovských sesuvů bylo na celé planetě dosud zaznamenáno přes 400. Poslední z nich se odehrál v roce 2008 při ničivém zemětřesení v čínském Sečuánu.

Nebezpečné sesuvy se na Zemi objevují v nejrůznějších velikostech, a to od menších posunů hornin, které by podle odborníků zaplnily několik místností, až po gigantické události, při nichž se dá do pohybu tolik hmoty, že by to vystačilo na desítky celých hor.