Jurečkův večírek? Kdybych byl premiér, tak ho jako ministra vyměním, říká předseda stínové vlády Karel Havlíček

Jak se proměnilo ANO přechodem do opozice? Objevují se informace, že strana čelí exodu členů. Je to tak?
Není to tak. Třeba já jsem přišel do ANO a stal jsem se členem v moment, kdy jsme šli do opozice poté, co jsme neuspěli v parlamentních volbách. To, že lidé odchází a přichází, je docela normální, protože ANO je nejdominantnější stranou v Česku. Jde za námi třetina potencionálních voličů. To znamená, že jsme velcí a odchody jsou přirozené. Někteří lidé, kteří mají nenaplněné ambice a nebyli nominováni z krajských nebo oblastních organizací, tak se cítí třeba nedoceněni a odchází. Naopak zase přichází noví členové. Je to úplně normální proces. Základ týmu stále zůstává stejný.

Změnil se v čase váš „průměrný“ volič?
Sledujeme to. Různě se to mění. Jinak to bylo, když jsme byli u vlády, a jinak je to v opozici. V posledních měsících mi dělá radost, že se nám daří napravovat to, kde jsme byli slabší, a to mezi mladými lidmi. Taková byla realita. Podle posledního průzkumu jsme mezi lidmi ve věku 18 až 44 let vyhráli. To je dobrá zpráva. Za námi jsou třeba i Piráti. Vidím to i v terénu, kde jsem obden. Mezi lidmi, se kterými se potkávám, vidím čím dál víc příznivců z mladší a střední generace. Z toho mám dobrý pocit.

Řekl jste: „Pětikoalice udělá pro přežití cokoliv. V době, kdy jsme nejhorší takřka ve všech hospodářských ukazatelích, kdy vládě přestávají věřit už i jejich příbuzní a kdy žehlí jeden průšvih za druhým, tak zavádí korespondenční volbu.“ Proč jste proti?
Korespondenční volba neumožňuje tajnou možnost hlasování. Svoboda jedince začíná tam, kde končí svoboda toho dalšího. Rozumím tomu, že korespondenční volbou zvýšíme komfort určité skupiny lidí. Na druhou stranu rozumím tomu, že se někdo nebude cítit komfortně, když mu bude někdo z rodinných příslušníků „koukat přes rameno“ a bude monitorovat, koho volí. To je z mého pohledu nepřijatelné a svoboda jedince je na vyšší úrovni než komfort toho druhého. Je to zásadní věc týkající se tajnosti. Volit by se mělo pouze za plentou. Druhá věc je ta, že nevidím žádný důvod, proč by se měl zvyšovat komfort lidem žijícím v zahraničí, kteří mají určitou možnost volby a mohou ji využít. Jsou to velmi často lidé, kteří už nejsou spjati s Českou republikou. Nic proti nim, já ty lidi respektuji, mají volební právo, ale často sledují dění v České republice přes internet nebo sociální sítě a rozhodují o něčem, čeho nebudou často účastni. Jak říkám, respektuji volební právo, ale nevidím důvod, proč jim to zjednodušovat do takové míry. Třetí věc je ta, že u korespondenční volby nemusí být vždy košer. V řadě zemí s takovou volbou mají negativní zkušenosti, a nakonec to zrušili.

Už téměř dvacet let mohou lidé v Estonsku volit po internetu. Od zavedení elektronické volby tato možnost nabývá na popularitě, přičemž v roce 2023 ji při volbách do estonského parlamentu využilo 51 procent všech zúčastněných. Není tohle cesta?
V žádném případě ne. Estonsko je v tomto případě často skloňované, ale je to jediná země v Evropě a možná i na světě, kde to jde takovou formou. Navíc Estonsko je malá země, která byla vybudována na elektronickém principu. Lidé mají ten elektronický proces pod kůží. To nefunguje ani v těch velmi vyspělých zemích. Lidé mají mít právo jít volit klasickým standardním způsobem a nezavádějme do toho žádné nové prvky. Držme se toho, co doposud fungovalo. Nejvíc vládě vyčítám, že se snaží „znásilnit“ zákon. Kdyby na to šla standardní legislativní cestou, ale ani na to nemá odvahu. Dělá to poslaneckým návrhem. My jsme toho názoru, že by pro to měla být ústavní většina. Oni tvrdí, že ne. Jediný důvod, proč to vláda dělá je, že jí to přinese nějaké hlasy. Buďme objektivní, když se podíváme do zahraničí, tak je to realita. Hlasy jim to přinese. Pokud jakákoliv vláda mění zákony kvůli tomu, že to bude výhodné pro jejich stranu, jde o zvrhlost. Pokud to vláda myslí vážně a chce zlepšit prostředí, nechť se to udělá se standardní zkušební lhůtou od roku 2029. Pokud by to vláda udělala skutečně od příštího roku, potvrdí, že jí jde o body do voleb.

V souvislosti s večírkem na ministerstvu práce a sociálních věcí během střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy uvažuje o rezignaci vicepremiér a ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL). Je to důvod k rezignaci?
Překvapuje mě celá ta atmosféra kolem toho. Měl by v tomto směru jednat především pan premiér. Ten zodpovídá za vládu a měl by říct, jestli mu tenhle stav vyhovuje. Další věc je ta, že v tomto případě je to dvojí metr. Podívejte se, jakým způsobem vystupoval pan Jurečka, když vyzval Janu Mračkovou Vildumetzovou, aby rezignovala jenom proto, že na její svatbě byl svědek jejího manžela, a ten se dostal pár let poté do problémů kvůli kauze Dozimetr. V té době to nikdo nemohl tušit a on ji k tomu vyzval nevybíravě. Stejně tak vyzval, tuším rok předtím, šéfa Národní sportovní agentury, aby rezignoval poté, co společensky nezvládl jednu akci. Dejme si do rovnítka, co udělali oni a co udělal pan Jurečka. Dál to nemá cenu komentovat. Vadí mi, že se to pan premiér snažil nechat vyhnít. Pan Jurečka spoléhal na to, že se to přes Vánoce vymlčí. Pan Jurečka měl hned na začátku přiznat selhání. Je to až trapné a ty výmluvy jsou jak od desetiletého kluka.

Kdybyste byl v pozici premiéra, apeloval byste tedy kvůli tomu na rezignaci?
Kdybych byl v pozici premiéra, tak ho vyměním.

Je aktuálně vaší ambicí premiérský post?
Jsme aktuálně v situaci, kdy jsme si rozdělili práci. Pan Babiš se aktuálně více věnuje regionům a hnutí ANO. V těchto ohledech je skutečně nenahraditelný. Já se věnuji operativě a exekutivě, což je stínová vláda. Jak ve finále bude vypadat moje angažmá? Je brzo na to, abychom dělili medvěda, který stále běhá po lese. Jsme si vědomi toho, že pokud chceme sestavovat vládu, musíme mít dominantní pozici a naplňovat náš program. Až potom můžeme přemýšlet o tom, kdo bude na jakých postech. Ale ano, byl jsem pověřen hnutím, abych stínovou vládu vedl, pokud možno do úspěšných voleb. Pokud budou okolnosti příznivé, jsem připraven stát se předsedou vlády.

V závěru roku se mluvilo o tom, že opoziční hnutí SPD chce vyzvat ANO k možné budoucí vládní spolupráci. Máte ale naprosto rozdílné názory na setrvání, či odchod z EU. Jak je to pro vás velký problém s ohledem na spolupráci?
Aktuálně neprobíhají žádné „námluvy“ s nikým. Vždycky druhá strana tvrdí, že s nimi jednáme, ale nic takového není. ANO bylo vždycky autentické. Nechceme dělat podvody na voliče, jelikož jsme to kritizovali i u pětikoalice. Obecně je pro nás tenká červená linie vystoupení z EU a NATO, a za tím si stojíme.

Vládnutí s ČSSD hodnotíte dlouhodobě jako úspěšné. Proč tedy ANO zůstalo se stejnou podobnou voličskou podporou a ČSSD po vládnutí s vámi skončilo mimo poslaneckou sněmovnu?
Nechci hodnotit našeho bývalého koaličního partnera, ale protože jsem byl v té vládě, musím říct, že jsem začal vnímat, že se uvnitř začali neshodovat. Minimálně tam byly dvě skupiny, které šly částečně proti sobě a nedokázaly se sjednotit. Vnitřní boje vyvrcholily ve ztrátu  na důvěře. Pokud je strana kompaktní a má svého lídra, dokáže všechny problémy překlenout. V tomhle případě i voliči cítili nestabilitu, a to sehrálo svou roli. Bezpečně jsem přesvědčen, že kdyby se vnitřně nehandrkovali, tak mají přes pět procent. ČSSD je u mnoha lidí stále vnímána jako silná značka, ale každá strana k úspěchu potřebuje lídry a někoho, kdo nadchne ostatní, přivede nové tváře a někoho, kdo objezdí celou zemi. Já bohužel nikoho takového aktuálně nevidím.

Začátkem roku otevřel diskuzi o možném přijetí eura prezident Petr Pavel. Vy jste to komentoval, že ještě nebyla horší doba pro přijetí. Proč myslíte?
V první řadě nejsou splněna všechna potřebná kritéria, ale v tom nejsem tak velkým kritikem. Není splněno jedno, inflace. To věřím, že splníme během několika měsíců. S vědomím toho, jaké benefity by zavedení eura přineslo, převažují rizika. Evropská unie není v dobré kondici. V posledních letech udělala celou řadu nesprávných rozhodnutí, zejména ze strany klimatické politiky, migrační politiky a energetické politiky. Zcela určitě evropské podniky ztrácí konkurenceschopnost a Evropu začíná válcovat nejen Čína, ale také USA. Proto tvrdím, že stát se v současné době součástí tvrdého jádra, není správné. Je to nejméně vhodný okamžik. Přišli bychom o nástroje měnové suverenity, které se dají používat v nedobré době. Uvědomme si, že je to lehce proinflační krok. Nepochybně by došlo ke zvýšení cen služeb. Není pravda, že se podobnými kroky budeme oddalovat od Evropské unie. Podívejme se na Švédsko. Měnová suverenita neznamená, že jsme proti Evropské unii. Pokud by ekonomická situace dozrála k tomu, že bychom to měli udělat, tak jsem toho názoru, že pouze na základě referenda a nebo nových voleb, kde strany jasně řeknou, že to je jejich cílem.

Zástupci ANO se vyslovili pro plošnou pomoc firmám a domácnostem s platbami za energie. Jsme v situaci, kdy si to můžeme dovolit?
Popravdě, mělo se to řešit už v roce 2022, kdy vláda prohrála svou energetickou bitvu. Byli jsme pro plošné řešení, ale to neznamená, že by vše šlo na vrub státu. Měly se zastropovat ceny u výrobců elektřiny. Cena by byla určena na základě nákladu a přiměřeného zisku. Byla by plošná cena elektřiny pro všechny, energetické firmy by nevydělaly miliardy korun, a v ten moment by na stát nepadlo to, že by kompenzoval vysoké ceny. Část by tedy kompenzovat musel, protože byla prodaná, ale výdaje státu by byly nižší. To vše bylo možné, udělal jsem na to pozměňovací návrh, ale byla to jen otázka odvahy vlády. Jenže vláda se nechala zlobbovat společnostmi a stát šel jinou cestou.