Jak se rozdělil Těšín. Historie Těšínska mezi dvěma státy

Když se dnes podíváme na severovýchodní cíp České republiky, máme ho spojený se silným vlivem polské menšiny a polštinou ovlivněných místních nářečí. Od raného středověku však oblast měla mnohem delší českou historii, než tu polskou. Ve středověku se stala součástí Koruny české společně s celým Slezskem, které do tohoto soustátí přičlenili Lucemburkové. Těšínsko pak zůstalo i Habsburkům, kteří drželi titul českých králů dlouhá staletí.

Jak to bylo s jazykem?

K výraznému počešťování došlo na Těšínsku během husitství. Trochu paradoxně se totiž stala oblast oporou husitské revoluce. Příkladem může být Bolek Opolský, v Polsku známý spíše jako Bolek Heretik, zásadní podporovatel husitské revoluce.

S náboženským vývojem je ovšem spjata i polonizace Těšínska. Po roce 1620 zde totiž dominoval protestantismus, jako všude ve Slezsku, ovšem v českých zemích byly nekatolické konfese potlačeny Obnoveným zřízením zemským, to však zde neplatilo.

Na Těšínsku se pak neuchytilo ani české národní obrození a výsledkem bylo sčítání lidu z roku 1910, kde uvedlo 53, 8 % lidí jako svůj jazyk polštinu. Jenže k polštině se hlásili i lidé mluvící místním polsko-českým dialektem a část německy orientovaných “šlonzáků”.

S koncem první světové války a rozpadem Rakouska-Uherska se nově vzniklé státy Československo a Polsko dostaly do sporu o Těšín a jeho okolí. Československo argumentovalo staletí trvající historickou přináležitostí území k českému státu, Poláci se zase odvolávali na přináležitost místního obyvatelstva k polské národnosti. Vše měl rozhodnout plebiscit, čili hlasování, k tomu však nikdy nedošlo. Během sedmidenní války československé jednotky poměrně tvrdě postupovaly do polského vnitrozemí a diplomaté měli co dělat, aby boje zastavili.

Na řadu tak přišla vyjednávání a podobně jako v případě Německa klíčovou rozhodovací úlohu převzali Francouzi, kteří se stali jakousi dominantní vítěznou mocností první světové války.

Českoslovenští diplomaté vyjednávali především tak, aby jim připadly klíčové ekonomické části Těšínska. Nejdůležitější pilíř tehdejší infrastruktury se nacházel na předměstí Těšínska v Záolší. Část města s nádražím i s dráhou pokračující na Slovensko republika prezidenta Masaryka také získala.

Ačkoliv tehdy česká strana dosáhla svého, Poláci celý spor o Těšínsko považovali za velkou křivdu, na jejichž vlnách se domlouvali i s Hitlerem během mnichovských událostí. Těšín se pak během ještě jednou spojil v rámci ořezání Československa po mnichovské zradě. Obě země spor definitivně uzavřely až smlouvou z roku 1958.