Karel Schara se z Hrušova vydal do Indie, aby maloval, lovil tygry a skoro zdolal Everest

Karel Schara se narodil 27. ledna 1896 do rodiny prostého dělníka Josefa v tehdy pruském Hrušově, dnes však jde o součást Ostravy. Vzdělání nezačínalo nijak oslnivě. Absolvoval ostravskou pokračovací malířskou školu, což bylo v tehdejší hierarchii uměleckého světa zhruba na úrovni učiliště. V roce 1910 narukoval k povinné vojenské službě do polského Krakova, kde dokončil vyšší malířský kurz a posléze nastoupil jako scénický dekoratér v divadle Bagatela. Kromě toho, že se zde poprvé umělecky prosadil, tak v Krakově poznal i svou manželku Marii Gibasovou, s níž se oženil v lednu 1918 a která mu později porodila syna Zdeňka. Vnitřní malby v synagoze v Přívoze z roku 1922 pak připomínají, že ještě před indickým dobrodružstvím stačil zanechat stopu i doma.

Skutečný příběh ovšem začíná teprve koncem dvacátých let dvacátého století, kdy Schara učinil rozhodnutí, které by bylo odvážné i dnes, natož před sto lety, a odcestoval do Indie. Bombaj tehdy zažívala architektonický rozkvět orientálního art deca. Byl to umělecký hybrid evropského modernismu s hinduistickými, islámskými a buddhistickými motivy. I díky tomuto originálnímu uměleckému směru byla indická metropole jedním z vizuálně nejzajímavějších přístavů světa. Záliba v orientální tématice a bezprostřední obeznámenost s evropskou modernou byly ideálními předpoklady pro Scharův úspěch.

SpolečnostZámek na golfovém hřišti. Barokní skvost v Kravařích změnila válka i 90. léta

Scharova umělecká stopa v Bombaji je k nalezení, v Česku se to však neví. Namaloval vnitřní výzdobu kostela sv. Ignáce v Bombaji, vyzdobil celou síť kin. Připomeňme, že tehdy byl biograf vrcholnou kulturní a technologickou vymožeností.

Právě zde Schara nalezl své místo. Na Umělecké akademii v Bombaji se stal profesorem malířství, přednášel o českém umění a kultuře založil místní Československý klub, jedno z tehdy poměrně neobvyklých krajanských ohnisek mimo Evropu. Pro domácí publikum přitom přispíval reportážemi a články do řady tuzemských periodik, například České slovo v roce 1940 informovalo o jeho výpravě pod příznačným titulkem „Ostravákova výprava do Tibetu". 

Schara se ale rozhodně nespokojil pouze s uměleckým úspěchem. Procestoval Indii, Srí Lanku a Barmu; fotografoval, natáčel filmové záběry, a dokonce se pokusil o výstup na Mount Everest. Výprava se sice zastavila v pěti tisících metrech nadmořské výšky kvůli nepřízni počasí, ale i tak je to je počin bez moderního vybavení zcela ojedinělý. Nevynechal ani Tibet, kde se mimo jiné setkal s dalajlámou a dostal od něj dar. Domů přivezl i další exotické trofeje z cest, například kůži krajty o délce téměř pěti metrů anebo kůži uloveného tygra. 

Zlom přišel s příchodem druhé světové války. Schara totiž pravidelně jezdil na zimní měsíce do Indie a v ČSR trávil především letní období. Takto to praktikoval celé meziválečné období. Vypuknutí druhé světové války ho tak zastihlo v Indii, kde pak zůstal po celou válku. Jeho manželka a děti však zůstávaly doma. Dlouhé odloučení se podepsalo především na jeho ženě, která dlouhodobě trpěla psychickými problémy, které ji dovedly až k závislosti na alkoholu. 

HistoričkaOpava nakrátko centrem Evropy. V roce 1820 hostila významný kongres

Karel Schara ale v Indii nelenil, ač Němec, tak se všemožně snažil podporovat protinacistické úsilí, mimo jiné například navrhl kamuflážní zbarvení pro britské vojáky. Schara osobně se také zúčastnil oslav vyhlášení indické nezávislosti v Bombaji. Přesto všechno ho ale v Československu nečekalo vřelé přivítání. Nejprve proto, že byl německého původu a své protinacistické smýšlení musel komplikovaně dokazovat, nakonec zabral fakt, že spolupracoval s Brity. To sice zabránilo tomu, aby byl jako Němec odsunut, ale vzápětí přišel komunistický převrat. Komunistům se zase nelíbilo jeho angažmá na straně západních spojenců.

Není divu, že zanedlouho poté odcestoval. Ovšem tentokrát do Austrálie, kde se usadil v Sydney. O tom, proč se nevrátil do Indie se lze jen dohadovat, proč nechtěl zůstat v Československu je ale jasné. V Austrálii Schara žil až do své smrti 23. srpna 1968 v městečku Moree v Novém Jižním Walesu. Den, kdy zemřel, byl mimochodem zhruba dva týdny poté, co sovětské tanky vstoupily do Československa.

Na československé scéně zůstal Schara prakticky neznámý. Svůj domek ve Staré Vodě na Bruntálsku sice proměnil v malé soukromé muzeum plné exotických exponátů, fotografií a maleb, ale slávu mu nepřinesl. V roce 1959 byl majetek státem zkonfiskován a předán do sbírek bruntálského muzea. Schara patří na čelní místa světové i české výtvarné scény 20. století, především díky unikátnosti stylu orientálního art deca, jehož byl patrně jedním z mála autentických středoevropských protagonistů.