Nedostatek pohybu trápí většinu českých dětí. Od sportu je často odradí i tlak rodičů

Podle dat agentury Instant Research navštěvuje alespoň jednou týdně volnočasový kroužek zhruba 60 procent českých dětí. Právě rodiče přitom zásadně ovlivňují, jaký kroužek si dítě vybere a zda u něj dlouhodobě vydrží. Jejich vliv ale nemusí být vždy pozitivní, zejména ve sportovním prostředí.

„Z mého pohledu je obecně u všech sportů velkou chybou to, že namísto radosti ze sportování jsou pro rodiče u dětí již v nízkém věku rozhodující výsledky,“ nastiňuje Iveta Vacenovská, trenérka stolního tenisu a několikanásobná seniorská mistryně České republiky.

Odborníci se shodují, že úkolem rodičů by měla být především podpora, nikoli hodnocení a kritika. „Rodiče by si měli klást otázku, co daný sport dá dítěti do života, a ne, kolik vyhraje medailí. Realita je taková, že 99 procent dětí se nikdy profesionály nestane. Sport je ale formuje, učí disciplíně, řádu, překonávání překážek a práci v týmu. To je nesmírně cenné, ovšem často se na to zapomíná,“ doplňuje David Vavruška, mentální kouč ve společnosti SMT Academy a bývalý ligový fotbalový trenér.

Příliš brzká specializace škodí

Další častou chybou je podle expertů příliš brzká specializace na jeden sport, která úzce souvisí s tlakem na výsledky. Doporučení zní, aby děti mezi šestým a dvanáctým rokem vyzkoušely co nejširší spektrum pohybových aktivit. „Tomuto období se říká zlatý věk motoriky a je z fyzické stránky velmi důležité pro celý další život,“ uvádí David Vavruška.

Jednostranné zatížení může vést nejen k psychickému vyhoření, ale také k vážným sportovním úrazům. Ty se často projeví až s odstupem let. „Dítě může klidně excelovat do 15 až 16 let, ve 20 letech však tělo i psychika často kolabují,“ varuje Vavruška.

Ideální je proto kombinovat různé sporty tak, aby se navzájem doplňovaly a rozvíjely odlišné pohybové schopnosti. Pokud se však dítě samo rozhodne věnovat pouze jedné aktivitě, nemusí to být nutně špatně, je ale důležité myslet na kompenzační cvičení.

Sport podle přání dítěte, ne rodiče

Problémy mohou vzniknout už při samotném výběru sportovního kroužku. Někteří rodiče totiž rozhodují za dítě a promítají do volby vlastní nenaplněné ambice. „Řeknou si, že děda hrál fotbal, táta hrál fotbal, tak syn jej bude hrát také. Nezohlední přání dítěte a následně jej u aktivity na sílu drží, ačkoli jej to nebaví,“ popisuje David Vavruška. Důsledkem pak často bývá odpor ke konkrétnímu sportu i k pohybu obecně.

Klíčová je podle odborníků otevřená komunikace. „Nejjednodušší je zeptat se dítěte, co ho baví a kam by chtělo chodit. Pokud si kroužek samo vybere a je tam později šťastné, není co dál řešit,“ doporučuje mentální kouč. Rodiče by se však měli zajímat také o prostředí v oddíle, kvalitu trenérů a celkovou atmosféru.

Pohyb chybí dětem i dospělým

Studie HBCS řadí Česko v oblasti dětského pohybu mezi nejhorší evropské státy. Podle odborníků by proto rodiče měli jít dětem především příkladem. „Musejí si uvědomit, že děti kopírují vzorce jejich chování. Posláním rodičů je podporovat děti v pohybové aktivitě a naučit je milovat činnost, kterou dělají. Pokud se jim to nepovede, selhali,“ říká Daniel Filjo, šéftrenér Tenisového klubu Sparta Praha.

„Rodiče musejí jít příkladem. Sportovat s dítětem, jezdit na kole, lyžovat, hrát si společně – to je základ. Vztah ke sportu se totiž netvoří v klubu, ale primárně doma,“ doplňuje David Vavruška.

Vlažný vztah k pohybu se přitom netýká jen dětí. Alespoň jednou týdně sportuje podle studie České spořitelny pouze 35 procent Čechů, zatímco například v Dánsku je to 77 procent obyvatel. Naopak 67 procent lidí v Česku se potýká s nadváhou, což odborníci považují za další důsledek dlouhodobého nedostatku pohybu.