Příští rok tomu bude osmnáct let, co tehdy mladý polský kněz Dariusz Sputo přišel do ostravské čtvrti Kunčičky. Dnes přiznává, že zprvu měl strach na místní faře i přespat, Kunčičky byly velmi problematickou adresou. Dnes je otec Darek, jak mu tady všichni říkají, nepřehlédnutelnou postavou místního dění. Navíc v uplynulých dnech nechal před zdejší kostel instalovat tramvaj, která se má stát historicky první kavárnou v celých Kunčičkách.
„Pocity, když jsem na faru v Kunčičkách přišel poprvé? Nezapomenutelné! Na to by nemohl zapomenout nikdo. Dostal jsem klíče od fary, ve které byly mříže úplně všude. Všichni mi říkali: Kunčičky? Vyloučená lokalita! Nechápal jsem, o co jde. Mnoho jsme se toho musel naučit,“ vzpomíná polský kněz na své pracovní začátky v české farnosti v roce 2007.
Dariusz Sputo vyrůstal ve slezských Beskydech, ve vesnici Ciecina, vzdušnou čarou asi 30 kilometrů od českého Jablunkova. Vystudoval střední stavební školu a začal studovat architekturu. Už tehdy o kněžství přemýšlel, ale jist si zcela nebyl. Ovšem, už jako nehotový architekt vždy neopomněl ve svých školních projektech do plánů měst a obcí zakomponovat kostel, kapli nebo hřbitov. „Přišla za mnou jedna z profesorek a rovnou se mě zeptala, zda bych nechtěl být raději knězem, architektem lidských duší. Sbalil jsem kufry a odešel studovat teologii do semináře Krakova,“ popisuje Sputo.
Zde se dozvěděl o z hlediska katolické církve neveselé situaci v Čechách. Bohoslovců je velký nedostatek. Rozhodl se proto pro misii u jižních sousedů, v roce 1997 vyměnil seminář v Krakově za seminář v Olomouci a začal poznávat české prostředí. Užasl, když se ho tehdejší biskup František Lobkowicz ptal na to, zda pije pivo. Když bohoslovec přitakal, biskup mu s úsměvem sdělil, že to tedy může v Čechách zůstat.
Další šok přišel v jídelně olomouckého semináře. K obědu se podávalo pivo. „To by bylo v polském semináři naprosto vyloučené,“ konstatuje Sputo a přidává další podstatné rozdíly. V polském semináři panoval přísný řád, studenti se museli dostavovat k přednáškám. „V Olomouci byly důležité výsledky, ne kdo na jakou přednášku chodí. Přísnost vystřídala vlastní zodpovědnost. Za mě super,“ hodnotí Sputo rozdíly polského a českého přístupu ke studiu.
Sedíme spolu na faře v Kunčičkách a já knězi vkládám o spisovateli Janu Balabánovi, který v jednom ze svých románů trefně napsal, že do Ostravy jezdí jen ti, kteří musí. A u něj to vlastně nebylo moc jinak, do Ostravy byl vlastě svým způsobem přidělen. Dariusz Sputo odpovídá diplomaticky: „V životě kněze platí jedno moudro. A to takové, že první farnost dostane od Pána Boha a druhou si musí vymodlit,“ usmívá se. Po studiích zprvu působil jako kněz v Karviné a v ostravské Hrabůvce, pak dostal na starost farnost Kunčičky, ve které je dodnes.
Před sedmnácti lety vypadaly Kunčičky strašně. Zpacká privatizace Ostravsko-karvinských dolů vládou Miloše Zemana způsobila, že v podstatě celý bytový fond Kunčiček se octl v soukromých rukou. Z oblasti se stalo romské ghetto, zbytek nemovitostí ve čtvrti zůstal v podstatě neprodejný. Místní domkaři vzpomínají, jak ihned poznali, že se ve sběrnách zvýšily ceny barevných kovů. Okamžitě měli plné zahrady, garáže a někdy i samotné domy plné nezvaných návštěvníků.
Do této atmosféry přichází nový polský kněz a v domku vedle kostela, který je farou, se bojí i přespávat a bydlí raději v Hrabůvce. „Byl jsem zvyklý, že když odsloužím mši, přijdou si lidi se mnou povídat. V Kunčičkách nepřišel nikdo,“ divil se. „To já jsem musel napřed za nimi. A později už jsem v Kunčičkách začal i spát,“ říká.
Dariusz Sputo disponuje řadou víceméně humorných historek, jak snahy o pomoc zdejším Romům nedopadly vždy nejlépe. „Paní se chtěla z vážných důvodů dostat k rodině do Čadce, přišla prosit o peníze. Peníze nedostala, ale jel jsem s ní na nádraží, koupil jí jízdenku i svačinu na cestu. Ovšem, jak paní nasedla do vlaku, hned druhou stranou vystoupila. Jiní přišli prosit o peníze na léky, které prý nutně potřebovali. Vzal jsem prosící do lékárny, že jim léky koupím. Před lékárnou se mi ztratili,“ líčí kněz historky, které v Kunčičkách denně zažíval. „Říkal jsem si nevadí, mám čas, teprve se učím,“ směje se.
Kunčičky se začaly měnit. Darius Sputo nechal vymalovat kostel, upravil faru i sousední zahradu. Začal spolupracovat s místními dobrovolnými hasiči. Nyní spolu slaví Vánoce i Velikonoce, v Kunčičkách na louce za kostelem bude příští rok již patnáctý ročník mezinárodního křesťanského hudebního festivalu Slezská lilie. V září se slaví Dožínky čtyř národů, kdy se do Kunčiček sjíždějí Poláci, Slováci i Ukrajinci.
„Na první ročník se nás sešlo asi pětadvacet, teď přijíždějí autobusy,“ porovnává Sputo. Do Kunčiček za ním míří oslavovat úrodu krojovaní „goroli“ z jeho slezských Beskyd. „Rád bych tady znovuzavedl slezské tradice,“ říká kněz. Zatím se mu to nadmíru daří. Velkou událostí je svátek sv. Kryštofa, kdy Dariusz Sputo žehná před kostelem všem motoristům, jejichž je Kryštof patronem. „Přišla za mnou i jedna stará paní, ať jí pokropím svěcenou vodou kolena – že jsou jejím jediným dopravní prostředkem. Jasně, pokropil jsem.“
Kunčičky se za roky Sputova působení hodně proměnily. Hned naproti kostelu vyrostla prodejna britských Jaguárů, o něco dál vznikl průmyslový areál, kde má své prodejní sklady Ikea a další velké firmy. „Velmi dobře spolupracujeme,“ těší Sputa. Proměnily se i bytové domy, které noví vlastníci opravili a přichází do nich nové lidé. Kostel i farní zahrada se pravidelně plní lidmi.
Dariusz Sputo s romskou komunitou pracuje jako vyučující náboženství v Církevní základní a mateřské škole Přemysla Pittra v ostravském Přívoze. „Je to náročné. Mnozí žáci pocházejí z hodně rozbitých rodin, někteří starší už mají na krku paragrafy jako loupežné přepadeni. Snažím se získávat jejich důvěru. Na začátku se vůbec neotevírají. Do vyučovacích hodin zvu lidi z ulice. Narkomany, policisty, prostitutky. A jejich příběhy se snažím aplikovat do jednoho z deseti přikázání. Po letech vidím, že to má smysl, že jsme něco do životu žáků školy vnesli Cítím, že se u nich něco změnilo. Umí se ztišit, nejsou už tak vulgární,“ hovoří Sputo o svých pedagogických zkušenostech.
Pondělí, 30. září 2024, 20:00
Celoživotním snem Tomáše Duška bylo mít doma vlastní zoologickou zahradu a chovat exotická zvířata, která vídal jen ve výbězích a na televizních obrazovkách. Mladý veterinář si na podzim roku 2019 založil kontaktní minizoopark na rodinné zahradě ve...
Že je rodákem z Beskyd, dokazuje jeho náklonost k horám. Vyráží až do dalekých Himálají, prozkoumává sopky v Ekvádoru, hory v Gruzii i v Norsku, stejně tak i tradiční Alpy. Příští rok se chystá do vietnamské džungle. Do hor vyráží s přáteli i se skauty, vede skautský horolezecký oddíl. Nejvíc na něj zatím zapůsobily Himaláje. Pod Mount Everestem, ve výšce 5364 metrů nad mořem, jako první kněz na světě sloužil mši. „Himálaje, to byl mazec. Jako bych ze sebe shodil starého člověka a oblékl si úplně nový kabát,“ líčí setkání s velehorami. „Beskydy, ty jsou oproti Himálajím jen takové cappuccino,“ doplňuje s úsměvem.
Úterý, 20. srpna 2024, 14:00
Petra Václavková, rodačka z Třebechovic pod Orebem, je bojovníkem celým svým srdcem. Petra se narodila pouze s jednou rukou, ale to jí nezastavilo v plněný svých sportovních snů. Na svém kontu má spoustu extrémních závodů jako jsou Gladiator Race,...
Na konci měsíce října nechal Dariusz Sputo postavit před kostel sv. Antonína Paduánského v Kunčičkách vyřazenou tramvaj. Komplikované stěhování tramvaje se odehrávalo během půlnoci, za nízkého provozu a kněz během celé akce neskrýval svou radost. Tramvaj nyní bude sloužit jako kavárna, cukrárna, přednášková místnost i galerie. Projekt dostal název Kafe Kostel Zastávka. Farníci v Kunčičkách chtějí tramvaj poprvé otestovat v době přicházejícího adventu.
„U příležitosti svátku sv. Mikuláše k nám chodí děti z blízké školy a zdobí vánoční strom. Rádi bychom společně rozsvítili kromě stromečku také tramvaj,“ plánuje Dariusz Sputo. Navíc chce po některé z vánočních bohoslužeb z tramvaje vydávat i sváteční punč.
„Přál bych si, aby si lidé řekli, že je tady fajn a dobrá atmosféra. Takový svět bych chtěl zavést v Kunčičkách, v této dnes už bývalé vyloučené lokalitě,“ říká Dariusz Sputo na závěr.
Foto Jan Král, se svolením Dariusze Sputa
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
