Co se týče počtu obyvatel, každý ví, že moravskoslezská metropole je třetím největším městem po Praze a Brně, a až s dlouhým odstupem následují další krajská města. Zatímco všechna tato města patřila k významnými historickým centrům již od středověku, Ostrava byla málo významným pohraničním městečkem. Změna nastala během pár let a pamětníci ji mohli pozorovat na vlastní oči.
Ostravský hrad je připomínkou dlouhé historie města. Charakteristickým monumentem zde však rozhodně není. Uhelným kamenem ve vývoji Ostravy bylo právě uhlí. Ačkoliv je v nedalekém Landeku archeologicky doložené nejstarší použití uhlí k topení člověkem na světě před více než 20 000 lety, na dlouhá tisíciletí zůstal uložen význam této suroviny pod zemí.
Ve středověku Ostrava ležela na obchodní stezce, kterou místní hrad střežil stejně jako zemskou hranici s Polskem. S připojením Slezska ke Koruně české Lucemburky o svou pohraniční úlohu ale tak trochu přišel a v kombinaci s dalšími těžkostmi (například morovou epidemií v 17. století) Ostrava přežívala jen jako malé městečko až do 18. století. Žilo zde tehdy tisíc obyvatel. Z dnešního úhlu pohledu tak byla spíše malou vesničkou.
Situace se pozvolna začala měnit, když Marie Terezie ztratila ve válkách s Pruskem většinu Slezska a Ostrava se stala opět důležitým opěrným bodem na dosah zemské hranice. Ve stejnou dobu (1763) zde byl popsán první nález kamenného uhlí. Zpočátku pro něj nebylo využití, ale na začátku 19. století zde začaly vznikat hutě, které místní uhlí využívaly. Byznys zde rozjel trochu nečekaný průmyslník, olomoucký arcibiskup. Arcibiskupství v regionu historicky vlastnilo rozsáhle majetky, tudíž bylo logické, že stálo i za prvními hutěmi. Feudální podnikání však muselo ustoupit dravému kapitalismu.
Vítkovické železárny skoupil v roce 1843 Salomon Rothschild a svým způsobem stál u zrodu největší průmyslové aglomerace Rakouska-Uherska. Rothschild totiž chytil za pačesy tu největší příležitost: stavbu železniční sítě. Roku 1843 přijel do Přívozu první vlak Severní Ferdinandovy dráhy spojující Vídeň a Krakov, který byl centrem Haliče, nebo-li polské části Rakouska-Uherska. Stavba železnice vyžaduje velké množství oceli a tu produkovaly vítkovické pece za pomocí čím dál intenzivněji dobývaného uhlí.
Rothschild ve svých závodech záhy zaměstnával 1500 zaměstnanců. Začala tak asi150 let dlouhá éra rozvoje ostravského průmyslu jehož záře pozvolna vyhasíná s ekonomickou transformací v posledních letech. V časech socialistického důrazu na těžký průmysl v Ostravě již bylo potřeba na 210 tisíc pracovníků, převážně pro chod místních továren a dolů.
To však již byla jiná Ostrava než v časech Rothschilda. Průmysl totiž v jeho časech součástí města Moravské Ostravy nebyl. Hutě byly v samostatných Vítkovicích a nádraží v samostatném městě Přívoz. Ke spojení a vzniku takzvané Velké Ostravy došlo až v roce 1924. Záměr připojit k městu okolní městečka a vesnice zde byl podobný jako v jiných důležitých městech, od Prahy, Brna až po Olomouc. Cílem bylo získat dominantně české obyvatelstvo v klíčových velkých městech, kde tradičně žilo mnoho Němců.
V případě Ostravy však celou situaci komplikoval fakt, že město leželo na moravsko-slezské zemské hranici. Velká Ostrava měla v době vzniku 113 709 obyvatel. Ještě v éře Rotschildů, v druhé polovině 19. století měla přes 10 000 obyvatel. Člověk, který pracoval pro vídeňského kapitalistu tak mohl vidět na vlastní oči, jak mu přibylo během života 100 000 sousedů. Pokud se toho však dožil, v časech divokého kapitalismu totiž ve fabrikách panovaly pro zaměstnance nelidské podmínky, ale to je zase jiná historická kapitola.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
