Karel Pavlík byl hrdina odboje a velitel boje s nacisty ve Frýdku-Místku

Pozdější důstojník československé armády se narodil v Hradových Střimělicích, jenž jsou součástí dnešní Prahy, přesně na počátku nového století v roce 1900. Do Frýdku-Místku se dostal za trest. V třicátých letech se u něj objevovaly opakované prohřešky proti vojenské kázni a subordinaci rozkazů.

Spojeny byly i s jeho problémy v osobním životě. Byl ženatý a měl dvě děti, ale v manželství se mu nedařilo a procházel rozvodovým řízením. To bylo ukončeno až v roce 1937.

To už byl velitelem roty u 8. pěšího pluku Slezského,  kde sloužil od roku 1933. Opakovaně a neúspěšně žádal o převelení zpět do Prahy. Jeho žádosti putovaly na nejrůznější místa, psal ministru obrany i do Poslanecké sněmovny, kýžený výsledek to však pro něj nepřineslo.

Hodnocen byl jako důstojník „nevyhovující“, nicméně s mobilizací roku 1938 kolem mnichovských událostí se vzchopil, a dochovaná velitelská hodnocení ho považují již za příkladného důstojníka.

Do dějin se zapsal 14. března 1939. Už od samotného počátku roku se čím dál častěji objevovala ve veřejném prostoru teze, že Hitler hodlá obsadit i zbytek zmrzačeného Československa, navzdory Mnichovské dohodě, jejímž prostřednictvím si měl „vystačit“ jen s odtrženým pohraničím. Po vyhlášení samostatného Slovenského státu mělo dojít k okupaci zbytku českých zemí.

Prezident Emil Hácha byl přímo v Berlíně informován, že k němu dojde 15. března. Z oficiálních postupů si však nacisti mnoho nedělali a už 14. března začali s obsazováním Ostravska. Tamější průmysl měl totiž pro nacisty značný význam a zároveň hrozilo, že si i Polsko bude chtít odloupnout další kus z kořisti, Těšínsko už totiž Poláci obsadili v rámci mnichovských úmluv.

K neobvyklé situaci došlo v Místku u bývalé Czajankovy textilky přestavěné na provizorní kasárna. Dnes již ve městě tuto budovu nenajdeme, ale nacházela se u dnešní Hlavní třídy, nedaleko kina Vlast.

Přítomní vojáci nebyli o příchodu nacistických vojáku zpraveni a během jejich snah vstoupit do kasáren byli varování střelbou do vzduchu. Následně došlo k otevřenému boji. Velení obrany se ujal kapitán Pavlík, který se však nacházel v kasárnách náhodou na kurzu polského jazyka. Během bojů sám pak střílel z jednoho z dostupných kulometů, což byla nejlepší zbraň, kterou obránci měli k dispozici. Němci měli přitom s sebou dělostřelecký kanón a obrněné vozidlo, s nímž se jim však úspěšně útočit nepodařilo kvůli palbě průbojnými náboji.

Ačkoliv překvapeným Němcům způsobili obránci těžké ztráty, záhy jim začala docházet munice. I přesto Pavlík povzbuzoval své spolubojovníky, ke konci poukazem na svou pistoli, v níž si nechával poslední náboj pro sebe.

Rozkaz vzdát se

Záhy však přišel rozkaz vzdát se. Obránci na své straně neměli padlé, zatímco německých vojáků mohlo podlehnout až 20, oficiální čísla však známa nejsou. Přesto se Němci v tomto případě zachovali s neobvyklou mírností. Pravděpodobně nechtěli rozdmýchávat odpor, a tak okamžitě propustili všechny důstojníky. Po několika dnech i vojáky mužstva. Od 15. března byl přitom odpor trestán podle stanného práva.

Pavlík se po rozpuštění armády v časech protektorátu zapsal k obchodně-živnostenskému kurzu. Odvaha z boje v kasárnách ho neopustila a angažoval se v odboji. Nejprve v ostravské skupině „Za vlast“ a po návratu do Prahy spolupracoval s Václavem Morávkem z nejznámější odbojové skupiny Tří králů.

Ačkoliv není jasné, jestli byl Pavlík v přímém kontaktu i s parašutisty, doplatil na represe v časech Heydrichiády. Byl prozrazen a přepaden ze zálohy gestapem. Podařilo se mu sice uprchnout, ale i přes ozbrojený odpor byl nakonec nacisty polapen. V zajetí se pokusil spáchat sebevraždu pořezáním zápěstí pomocí naostřené lžíce, ale tomuto pokusu nacisté zabránili.

Krutost tohoto skutku vystihuje to, že Pavlíkův pokus o sebevraždu byl překažen jen proto, aby mohl být následně mučen a popraven v Mauthausenu. Symbolicky se na Ostravsko vrátil, když bylo jeho jméno uvedeno mezi oběti nacismu v památníku 2. světové války v Hrabyni.