Na východním a jihovýchodním okraji Moravskoslezského kraje se můžeme setkat se svérázným valašským folklórem. Oblast je jednou z lokalit, kam dorazila na konci středověku tzv. valašská kolonizace. Pár pastevců z východu dokázala otisknout v regionu zásadním způsobem svou tvář.

V lednu roku 1919 zaútočily jednotky čerstvě utvořeného Československa na sporném území Těšínska na polské jednotky. Krátký konflikt na desetiletí poznamenal vzájemné vztahy obou zemí. Jde při tom o jediný válečný konflikt v moderních dějinách, kterého se na svém území náš stát oficiálně účastnil.

Ostrava patřila ke specifickým místům, kde se příchod industriální revoluce ruku v ruce s problémy moderní doby odrazil obzvláště silně. Jedním z úskalí doby byl i nezřízený alkoholismus. Fenomén doby se za ostravskými dělníky na přelomu 19. a 20. století vydal zkoumat známý lékař a vědec Rudolf Wlassak.

Slavný hudební skladatel je životem i dílem rozpůlený mezi moravskou metropoli a malebné podhůří Beskyd, kde se ve stínu ruiny hradu Hukvaldy narodil a shoda okolností vedla k tomu, že zde vedla i jeho poslední životní cesta.

Dnešní dominantou Ostravy je radnice se svou vysokou věží, panorama Dolních Vítkovic nebo některé z jiných moderních staveb. Město má však i svou středověkou historii, její připomínkou je malá kamenná zídka nedaleko kostela svatého Václava. Drobná ruina je reliktem středověkých hradeb Moravské Ostravy.

Dneska padá na Opavu mezi městy Moravskoslezského kraje stín Ostravy, jednoho ze tří velkoměst Česka. Jak už jsme v naší rubrice psali, Ostrava vyrostla za pár let během bouřlivé industrializace regionu. Před tím však hlavním městem Slezska byla Opava.

Lauby. Světla a stíny Ostravy. Takový je název aktuální výstavy Ostravského muzea, která již druhý měsíc budí svojí nevšedností pozornost nejenom v moravskoslezské metropoli. Hlavní tváří výstavy je ředitel muzea Filip Petlička (*1991), který před více než dvěma lety přišel ze Šumavy do pro něj cizího města, aby zde zvítězil. Respektive, získal místo ředitele. Jak se mu to povedlo? Co nyní s muzeem dělá, a ještě míní udělat? A nestýská se mu v Ostravě po šumavských samotách? Odpovědi zjistí laskavý čtenář během následujícího rozhovoru.

K unikátu Ostravy patří také její haldy v čele s Emou. Na umělém kopci z navršené hlušiny roste tráva i v zimě, díky termickým reakcím uvnitř vrcholku z vytěžené hlušiny. Ta se tam nanášela dlouhé roky a správně se jmenuje Trojice podle dolu, odkud pochází. 

Severozápadně od Ostravy se nachází malý region, který je specifický svou německou tradicí. Kola historie hranice německého státu odvály stovky kilometrů daleko, přesto si na Hlučínsku „Prajzáci” drží svou unikátní národní tradici. Jak se z Čechů stali Němci a pak zase zpátky Češi? Vesnice a městečka v malém okrese vláčely velké dějiny Evropy.

Elektřina je krví infrastruktury naší současné civilizace. Intenzivní výstavba elektrické sítě se pojí především s první československou republikou. Elektrárny se však stavěly v českých zemích několik desetiletí před rozpadem Rakouska-Uherska. Klíčovou technologii budoucnosti tehdy rozvíjeli soukromí podnikatelé, stát se o ni příliš nezajímal, a ani v Ostravě tomu nebylo jinak.