Pondělí 9. 3. 2026 | Svátek má Františka
Dnes, 11:58
Turisté dnes projíždějí městečkem Frýdlant nad Ostravicí nejčastěji během výprav za pěšími túrami do Beskyd. Svého času zde bily hamry a pracovaly jedny z největších železáren.
Ačkoliv se zde nacházelo středověké opevnění hranic země moravské a slezské, dlouhá staletí byl Frýdlant jen málo významným zemědělským městečkem. Ale právě v takových místech vznikaly první průmyslové provozy.
Před rozšířením moderní dopravní infrastruktury, zejména vlakové, se rozvíjely první průmyslové provozy v odlehlých horských oblastech. Nejinak tomu bylo v případě Beskyd a Frýdlantu nad Ostravicí. Bez možnosti efektivně dopravovat suroviny k výrobě, bylo jednodušší vybudovat výrobu v jejich blízkosti. Lesy v okolí Frýdlantu poskytovaly stavební materiál a zejména surovinu k výrobě dřevěného uhlí a neméně příhodný byl zdejší tok řeky Ostravice.
Horské řeky byly základním zdrojem energie nejen k pohonu provozů od mlýnu, valch až po hamry, ale také umožňovaly přepravu dřeva plavením. Vše se ve Frýdlantě sbíhalo v takřka ideální kombinaci. V okolí bylo možné také těžit železnou rudu velmi blízko k povrchu.
Ve 40. letech 17. století zde byl založen první vodní hamr olomouckým biskupem Leopoldem Vilémem a záhy k němu přibyla dřevouhelná vysoká pec. Biskupům, a později arcibiskupům, kterým patřilo všechno v okolí však průkopnictví ve světě rodícího se kapitalismu příliš nešlo, a tak železárny na konci 18. století ve Frýdlantě pronajali Janu Václavu Homoláčovi.
Ten věděl, jak to v byznysu chodí, a dokonce dokázal získat ke spolupráci skotského hutníka Johna Baildona, který se postaral o implementaci řady inovací do zdejší výroby, která začala prosperovat.
Nic však netrvá věčně. Homoláčovi potomci už přišli tak trochu k hotovému dílu a železárny se pod jejich vedením dostaly do úpadku. V roce 1826 se tak vrátily do přímého řízení arcibiskupství a zažily ještě jeden vzmach, ale to už se za rohem rozjížděly ostravské podniky a konkurenci Vítkovic v časech železnice přestaly frýdlantské železárny stačit a v roce 1913 arcibiskupství předal provoz soukromé společnosti Ferrum.
Dnes již toho po slávě starých železáren ve Frýdlantě mnoho nezbylo. Z budovy původního hamru po řadě bourání a přestaveb zbyl jen starý rodinný dům. Vedle něj však teče potůček, který je pozůstatkem uměle vykopaného hamerského náhonu, jenž sloužil k pohonu původního provozu.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
